Úvod.
Říká se, že basa tvrdí muziku a láska že je kořením života. Basy jsou kořením Car Hifi a teprve pořádný zemětřas přitvrdí muziku v našem autě. Český trh je plný nejrůznějších subwooferových boxů a rozhodneme-li se pro koupi některého z nich není co řešit a není třeba číst dál.
Může ale nastat nutnost pustit se do stavby vlastní konstrukce. Důvodů může být několik. Od snížení finanční náročnosti (což je ve většině případů hotových boxů neopodstatněné) přes jednotnou koncepci a vzhled kufru auta až po extrémní instalace. Nebo nás to prostě jen baví. Pokud nás některý z uvedených nebo neuvedených důvodů donutí k vlastní konstrukci a stavbě boxu je dobré něco málo vědět.
Od samého počátku bychom měli mít jasno jak velký box je pro naše auto vhodný, jaký reproduktor a jaký zesilovač použijeme. V našem případě začneme rozměry boxu. Změříme kufr auta a tak zjistíme jaký maximální objem boxu jsme ochotni akceptovat a schopni do kufru dostat. Ujasníme si svoji výkonovou náročnost a v závislosti na konstrukci karoserie auta (hatch bag, sedan, kombi) stanovíme minimální vhodný výkon.
Obecně platí, že do sedanu je nutný větší výkon než do ostatních typů karoserie. Pro hatch bag a kombík, kde přístupu zvuku z kufru do interiéru brání v podstatě pouze lehká roleta nebo plastové zadní plato, jsou dostačující i výkony okolo 100 W RMS. Pro sedan výkony od 200 W RMS. To vše samozřejmě platí v případě, že zesilovač i woofer k sobě padnou. Znamená to, že zesilovač musí být schopen dostat z reproduktoru maximum. Např. slabý zesilovač s velmi výkonným reproduktorem o nízké citlivosti spolehlivě způsobí hrubé zklamání i finanční ztrátu při následné výměně komponent. Reproduktor a zesilovač vybíráme tak, aby jejich RMS výkon a zatížitelnost byly pokud možno v rovnováze. Trocha výkonu navíc neuškodí. Zeslabit můžeme vždycky. Když ale výkon chybí žádné točítko nepomůže.
Každý subwooferový reproduktor má vlastní, výrobcem stanovené technické parametry, které určují způsob použití reproduktoru. Znamená to, že každý reproduktor odvede nejlepší výsledek jen v ozvučnici zkonstruované s použitím těchto technických parametrů. Nelze postavit "NĚJAKOU" ozvučnici a očekávat, že v ní reproduktor odvede to, čeho je schopen. S velkou pravděpodobností povede tento postup k tristnímu výsledku potažmo k mizernému zvuku subwooferu. Seriózní výrobci v materiálech dodávaných s reproduktorem uvádějí mimo technických parametrů reproduktoru i doporučené objemy různých typů ozvučnic. Z pohledu dříve uvedeného doporučujeme vyhnout se experimentům a dodržet objem ozvučnice doporučený výrobcem. Vyvarujte se i nákupů reproduktorů u kterých data ani objemy nelze dohledat. Jedná se většinou o výrobky s velmi problematickou kvalitou. Vodítkem může být i cena reproduktoru spolu s některými uvedenými parametry. Žádný z výrobců neopomene uvést jakého výkonu je reproduktor schopen. Jestliže tedy narazíme na reproduktor s nízkou cenou okolo cca 1000,- Kč a velmi vysokým deklarovaným výkonem (jsou k vidění reproduktory s deklarovaným výkonem až 3000 W) jedná se s největší pravděpodobností právě o takovýto problamatický reproduktor.
Podle velikosti kufru a výkonových nároků jsme si tedy vybrali reproduktor. Podle reproduktoru zesilovač a můžeme přistoupit k vlastnímu návrhu a stavbě boxu.
Návrh.
Není bezpodmínečně nutné vytvářet kvanta technických výkresů a složitých výpočtů. Stačí nám pouze metr, kus papíru, tužka a kalkulačka případně znalost základních matematických funkcí.
Prostým měřením zjistíme hloubku C.
Abychom zjistili výšku D a hloubku B použijeme reproduktor. Vycházíme z toho, že známe jeho rozměry. Z vnějšího průměru příruby reproduktoru odvodíme minimální výšku D boxu. Reproduktor by neměl být šroubován do horní a dolní stěny boxu ale jen do stěny čelní. K vnějšímu průměru reproduktoru tedy připočítáme vhodnou rezervu.
Příklad:
Vnější průměr reproduktoru = 300 mm
Rezerva = 20 mm
Z toho vyplývá čistá vnitřní výška boxu = 320 mm
Při umístění reproduktoru doprostřed čelní stěny nám tedy vychází rezerva 10 mm nad reproduktorem a 10 mm pod reproduktorem. Stále hovoříme o čistém vnitřním objemu boxu (tedy bez stěn).
V takto zjištěné výšce D změříme hloubku B s tím, že bereme v potaz montážní hloubku reproduktoru. Skosením zadní stěny se zmenšuje naměřená hloubka C až k hloubce B. Musíme zajistit aby magnet reproduktoru vešel do takto zmenšeného prostoru a nedotýkal se stěn. To můžeme zajistit i tím, že si naměřené hodnoty v měřítku přeneseme na papír a nakreslíme si i magnet reproduktoru.
Nyní tedy známe hloubku B, hloubku C a výšku D přesně v podmínkách našeho vozu. Z těchto tří zjištěných rozměrů současně vyplývá úhel sklonu zadních opěradel. Toho dosáhneme pouhým přenesením (nakreslením) už zjištěných rozměrů na desku, ze které bude box vyroben. To ovšem jen za předpokladu, že úhly dna boxu, čelní stěny boxu a horní stěny boxu budou 90°.
Pro stanovení všech rozměrů boxu použijeme jako jednotku decimetr (dm) z toho důvodu, že výrobcem reproduktoru stanovený objem ozvučnice je uveden v litrech (někdy v kubických stopách a je nutný přepočet). Tento objem použijeme v poslední fázi návrhu ke stanovení šířky E boxu, která nám tímto způsobem vyjde v dm. Prostým přepočtem 1 dm = 10 cm = 100 mm se tak dostaneme ke všem rozměrům v milimetrech (mm). S objemem koše reproduktoru si neděláme starosti. Výrobce reproduktoru při stanovení doporučeného objemu ozvučnice už s ním počítá.
Výpočet rozměrů boxu.
Měřením jsme zjistili hloubku B, hloubku C a výšku D. Dále známe výrobcem uvedený objem ozvučnice v litrech.
Ke zjištění všech rozměrů potřebných pro stavbu boxu musíme ještě zjistit hloubku A a šířku E.
Podle vzorce A = C - B zjistíme všechny hloubky potřebné pro konečný výpočet.
Nyní stanovíme čistou vnitřní plochu bočnice boxu v decimetrech čtverečných. Nejsme v hodině matematiky a tak si nebudeme vysvětlovat proč. Pouze všechno spočítáme přičemž všechna čísla dosazujeme v decimetrech a pracujeme s přesností na dvě desetinná místa.
Plocha 1 = B x D
Plocha 2 = (A x D) / 2
Celková plocha bočnice = Plocha 1 + Plocha 2.
Při konečném stanovení vnitřní šířky boxu E vycházíme z objemu ozvučnice doporučeného výrobcem. Pracovně si jej nazveme třeba O a pokračujeme dosazením do vzorce:
E = O / Celková plocha bočnice.
Jestliže jsme do všech uvedených vzorců pečlivě dosazovali rozměry v decimetrech (A, B, C, D) a litrech (O) máme konečnou šířku E v decimetrech.
Nyní už tedy známe hloubky A, B a C i šířku ozvučnice E. Dosud jsme všechno počítali v dm. Nyní, kvůli přesnosti výroby všechny tyto rozměry přepočítáme na milimetry.
Stále jsme pracovali výhradně s čistým vnitřním objemem ozvučnice.
Souhrnem.
Známe hloubku B, hloubku C, výšku D a šířku E. To jsou všechny rozměry potřebné pro výrobu ozvučnice.
Narýsováním bočnice (Obr. 1) na desku ze které budeme ozvučnici vyrábět získáme požadovaný sklon zadní stěny ozvučnice. Tím jsme také získali tvar a rozměry bočnice boxu.
Abychom dodrželi požadovaný objem ozvučnice musíme takto získanou bočnici horní, dolní, přední a zadní stěnou „OBALIT" tak, jak je uvedeno na Obr. 2. Vsazením kterékoliv stěny boxu mezi bočnice bychom totiž zmenšovali objem ozvučnice.
Celým tímto postupem jsme získali základní rozměry subwooferového boxu, který je ale velmi variabilní. Jsme omezeni jen třemi faktory, kterými jsou rozměry kufru auta, rozměry reproduktoru a nutnost dodržet vnitřní objem ozvučnice. V závislosti na těchto omezeních můžeme do výše uvedených vzorců dosazovat různá čísla a tím měnit tvar boxu. Jestliže například zvýšíme hloubku ozvučnice můžeme dosazením této zvýšené hloubky do vzorců zmenšit např. šířku ozvučnice.
Tento postup je univerzální a při zachování požadavků výrobce reproduktoru na objem ozvučnice, počet a rozměry bassreflexových nátrubků lze použít pro stavbu bassreflexových i bandpass ozvučnic.
Pro bassreflexy je nutné dodržet několik dalších zásad.
Bassreflexový nátrubek by měl být v boxu umístěn tak, aby za ním zůstal volný prostor nejméně 1,5 x větší než je průměr nátrubku.
Vyústění nátrubku z boxu musí být volné nejméně stejně.
Nátrubek by měl mít co největší vnější i vnitřní rádius náběhové hrany kvůli omezení turbulencí vzduchu a tím i nepříjemných vedlejších zvuků.
Obecně se doporučuje umístění nátrubku do stejné stěny jako je reproduktor. Není to ale naprostá nutnost. Při dodržení již uvedených zásad lze nátrubek umístit do kterékoliv stěny boxu.
Jako příklad návrhu a výroby boxu budou uvedeny uzavřené ozvučnice pro subwooferový reproduktor Axton CAW 308. První, dvou komorová o objemu 2x 35 litrů pro dva uvedené reproduktory v konečném zapojení se zatěžovací impedancí 2 Ohmy. Druhá jedno komorová 35,3 litru se standardním zapojením 4 Ohmy.
Šedivá je teorie, zelený strom života. Nyní si už konečně můžeme plivnout do dlaní a začít manuálně, s přiměřenou dávkou zručnosti, tvořit.
Materiály a pomůcky.
Možností je samozřejmě celá řada. Uvedu ale pouze materiály vhodné, mnohokrát ověřené praxí.
Základním předpokladem je prostor vhodný k práci se dřevem. Pokud ovšem najdeme přiměřeně levného a ochotného stolaře, který dodaný materiál nařeže podle námi dodaných rozměrů postačí kousek místa v garáži nebo na dvorku k sestavení takto získané stavebnice.
Jako základní materiál použijeme desku MDF. Je sice dražší než dřevotříska, která je také použitelná. Podstatně lépe se ale opracovává a především je podstatně odolnější proti vnitřním rezonancím. Se sháněním MDF desky bude možná trošku potíž. Je to materiál primárně používaný k výrobě nábytku. Protože je ale dražší než dřevotříska většina stolařských dílen s ním nepracuje a tedy ho ani neprodává. Tento materiál většinou nejde koupit ani v marketech typu OBI nebo Baumax. Jako nejvhodnější zdroj se jeví firmy typu Dřevosklad, Dřevona apod. zabývající velkoobchodním prodejem materiálů pro řemeslníky. U těchto firem je však to úskalí, že většinou trvají na prodeji celé tabule o rozměrech cca 180 x 280 cm. Občas se ale i zde dají koupit odřezky různé velikosti.
Tloušťku MDF volíme podle velikosti a výkonu boxu. Většinou stačí tloušťka 19 mm. Pro velké a velmi výkonné boxy použijeme materiál přiměřeně silnější. Při použití MDF 19 mm lze box zpevnit několika vnitřními výztuhami, které ale nesmí bránit volnému pohybu vzduchu uvnitř ozvučnice a jejichž objem musí být zohledněn při výpočtu rozměrů ozvučnice.
Ke stavbě uzavřeného boxu dále potřebujeme:
Lepidlo Patex Superfix k lepení spojů boxu.
Lepidlo na čalounění boxu. Lze zakoupit speciální, k tomuto účelu určené lepidlo. Protože ale není v obchodní síti běžně ke koupi a zásilková služba potenciálních dodavatelů ne vždy funguje, nahradil jsem ho s úspěchem lepidlem Chemoprén Extrém. Jedna půl kilovka bohatě stačí na čalounění nejméně dvou boxů běžné velikosti.
Hrst vrutů 4,5 mm se zápustnou hlavou o délce závislé na tloušťce MDF desky.
Vruty k upevnění reproduktoru.
Vruty k upevnění terminálu.
Jeden čalounický potahový koberec o potřebném rozměru v závislosti na výsledné velikosti boxu. Pozor na běžné a zátěžové koberce. Nejsou dostatečně elastické a čalounění rohů boxu je tak velmi problematické.
Jeden připojovací terminál.
Potřebnou délku reproduktorové dvojlinky k propojení terminálu a reproduktoru. Běžně stačí dvojlinka o průřezu 2x 4 qmm (milimetry čtverečné). U velmi výkonných subwooferů použijeme kabel o větším průřezu (až 8 qmm).
Jeden (nebo kolik chcete) reproduktor.
Podle typu reproduktoru a terminálu 4x Faston konektor - záleží na typu připojení kabelu k wooferu a terminálu.
Izolační smršťovací bužírku k zaizolování přípojných míst.
Vhodný tlumící materiál k zatlumení boxu.
Přímočarou pilku.
Vrtačku s vrtáky k předvrtání otvorů pro vruty a předvrtání otvoru pro pilku při vyřezávání otvorů pro reproduktor a terminál.
Šroubovák - nejlépe elektrický, jinak z toho bolí ruce.
Hoblík.
Metr, tužku, kružítko, úhelník zvaný vinkl pro správnou kvalitu a směr čar.
Něco k jídlu pro případ předčasného vysílení organizmu.
Něco k pití pro zvýšení sebevědomí.
Trochu píle.
Hodně trpělivosti.
Sponzora, který to všechno zaplatí.
Stavba.
1. Podle zjištěných rozměrů B, C a D vyřízneme dvě bočnice pro jedno komorový box. Pro více komorové boxy vyřízneme stejných dílů kolik potřebujeme.
2. Kvůli pozdějšímu čalounění srazíme asi o 5 mm vnější hrany bočnic po celém obvodu. To nám později usnadní práci s čalouněním proto, že nebudeme nuceni řezat a stříhat koberce s dokonalou přesností. Budeme mít určitou rezervu, která není nikdy na škodu.
3. Vyřízneme dolní a horní stěnu boxu. Máme na zřeteli to, že bočnice jsou sešikmené a obě stěny boxu musí svými hranami na sešikmení plynule navazovat. Nezapomeneme ani na to, že námi vypočítaná šířka E je čistá vnitřní a že tedy musíme pro zjištění celkové šířky všech stěn připočítat tloušťku materiálu bočnic (2x) a přepážek (podle jejich počtu).
4. Vyřízneme přední a zadní stěnu boxu. Pro jejich délku platí totéž co u dolní a horní stěny. Jejich šířka musí být s ohledem na způsob skládání stěn větší tak, aby překryly i ostatní stěny. Tento způsob byl použit u jedno komorového boxu (viz. Schéma výše). U dvou komorového, jak je z obrázků patrné, byl použitý jiný způsob skládání stěn. Vždycky ale jako východisko slouží rozměr bočnic a přepážek z něhož je v závislosti na celkovém objemu ozvučnice odvozena šířka boxu.
5. V místě, které jsme zvolili v čelní stěně vyřízneme podle montážního průměru (Obr. 3) otvor pro reproduktor. Ve zvoleném místě vyřízneme otvor pro umístění připojovacího terminálu.
6. Protože jsme měřili a řezali velmi přesně můžeme přikročit ke skládání boxu. Zásadně pracujeme na rovné podložce abychom se vyhnuli případným přesahům stěn způsobeným nerovnostmi v podložce a tím nepřesnostem na dosedacích plochách boxu.
7. Při předvrtávání otvorů pro vruty postupujeme tak, že v místech spojů navrtáme otvory pouze ve stěnách, nikoliv současně i v bočnicích. Svrtávat budeme později. Vytvoříme zahloubení pro hlavy vrutů. Celý tento bod ale vznikl hlavně proto, že MDF deska má při vrtání tendenci vytvářet pevné otřepy při výstupu vrtáku z materiálu. Tyto otřepy, nebudou-li odstraněny, mohou později způsobit nepřesnost i netěsnost spoje. Z tohoto důvodu lehce zahloubíme i druhou stranu otvoru.
8. Sklon a umístění všech stěn máme vymezen tvarem a umístěním bočnic. Na rovnou podložku postavíme bočnici dolní stranou k nám a „hrana na hranu" přiložíme dno boxu.
9. Nejlépe v dolním rohu dna svrtáme jeden otvor pro vrut. Při tom zjistíme, že máme o jednu ruku méně než bychom potřebovali ale s trochu trpělivosti si s tím poradíme.
10. Dno odděláme a na dosedací plochu bočnice naneseme lepidlo v takovém množství aby bylo při dotažení vytláčeno ven. To nám zajistí jak těsnost spoje tak i jeho pevnost.
11. Dno přiložíme zpátky a ne příliš silně přitáhneme v už předvrtaném otvoru.
12. Srovnáme horní dosedací hranu bočnice a vyvrtáme otvor pro horní vrut, který také mírně dotáhneme.
13. Podle velikosti dna navrtáme a zašroubujeme tolik vrutů kolik nám připadá nutné (obvykle po cca patnácti centimetrech) a všechny vruty rovněž mírně dotáhneme.
14. Stejným způsobem instalujeme i druhou bočnici a všechny přepážky.
15. S tím, že nám v této fázi nestojí bočnice na dnu boxu kolmo si neděláme starosti.
16. Otočíme polotovar tak, jak bude ve finále stát a instalujeme horní stěnu. Ta nám vymezí rozteče mezi bočnicemi a přepážkami i když se nám zatím budou bočnice asi trochu viklat ze strany na stranu.
17. Už popsaným způsobem přiložíme, svrtáme a přilepíme čelní stěnu boxu.
18. Nyní máme polohu bočnic, přepážek a stěn mimo zadní přesně vymezenou. Všechny vruty už tedy můžeme pevně přitáhnout.
19. Pokud jsme použili dostatek lepidla dojde k jeho vytlačení ze spojů. Lepidlo neodstraňujeme ale rozetřeme ho uvnitř boxu ve spoji čímž spoj ještě jednou dodatečně dotěsníme.
20. Přistoupíme k instalaci zadní stěny boxu. Protože je skloněná a protože jsme byli líní přemýšlet nad tím jak a kolik mají být zešikmené hrany zadní stěny namontujeme ji tak jak je. Při tomto způsobu, pokud máme zadní stěnu vyříznutou tak, aby nám seděla od horní hrany horní stěny až po dolní hranu dna boxu (POZOR !!! zadní stěna musí být tak vysoká aby její dolní vnější hrana byla na úrovni nebo přesahovala dolní hranu dna boxu) a neřezali jsme šikmo, přečnívá nám vnější horní hrana a vnitřní dolní hrana přes obrys boxu což je nevhodné a na výsost neestetické.
21. Nyní přišla chvíle pro váš hoblík. Jím precizně srovnáte hrany uvedené v bodu 20, doladíte to rašplí a vylepšíte smirkovým papírem.
22. Stejným způsobem můžete opracovat i ostatní spoje a hrany.
23. Drobné nepřesnosti později zakryje koberec.
24. Umyjte si ruce.
25. Následující fáze je po nepřetržité dosavadní dřině extrémně důležitá. Z výše uvedeného soupisu potřebností vyberete vhodný materiál, kterým doplníte fyzické i psychické síly a zvýšíte si nyní už značně pošramocené sebevědomí. Při čalounění ho budete nezbytně potřebovat.
26. Můžete si znovu ušpinit ruce.
27. Mezi tím, co jsme se konečně věnovali tomu, co nás opravdu baví, nám ztvrdlo lepidlo ve vnějších spojích boxu a tak ho můžeme snáz z vnějších spojů odstranit aby nepřekáželo při čalounění.
28. Připravíme si Chemoprén, stěrku k jeho nanášení (štětec skutečně není vhodný - po chvíli lepení funguje jako škrabka), koberec, pracovní plochu a vysoké pracovní nasazení.
29. Čalounit začínáme na velkých plochách boxu nejlépe na dně kde tak bude později skrytý spoj čalounění. Koberec přikládáme tak, aby po ohnutí přes postranní hranu zasahoval až do spoje bočnice a stěny.
30. MDF deska je velmi porézní materiál. Z tohoto důvodu lepíme tak, že naneseme přiměřeně silnou vrstvu lepidla a koberec na ni přitiskneme. Lepidlo se tímto způsobem dostane i na koberec. Musíme dávat pozor aby lepidla nebylo příliš mnoho. Mohlo by prosáknout kobercem a vytvořit jen velmi těžko (pokud vůbec) odstranitelné skvrny. Proti vsakování lepidla si můžete pomoct lehkým přestříknutím povrchu boxu lakem. Celé čalounění to ale zdrží a finanční úspora vzhledem ke ztrátám na lepidle a ceně laku bude zanedbatelná nebo žádná.
31. Naneseme lepidlo asi na deseti centimetrový pruh dna boxu a obtiskneme lepidlo na koberec. Po lehkém zavadnutí lepidla na koberci (na boxu už dávno vsáklo a uschlo) naneseme další tenkou vrstvu lepidla na box, koberec přitiskneme a rukou vyhladíme. Dbáme na to aby byl koberec přilepený co nejpřesněji. Jak začneme tak budeme i pokračovat. Když dáme koberec šikmo tak než obalíme celý box bude nám z druhé strany chybět.
32. Když se nám začátek podařil pokračujeme postupně dál a očalouníme tak stěny boxu mimo bočnic. Chviličku potrvá než získáte ten správný grif a odhad pro množství lepidla. Není to ale žádná věda a při pátém boxu už vám to půjde samo.
33. Když se konečně prolepíte tam, kde jste začali zařízněte volný konec koberce na potřebnou délku tak, aby nevznikla mezi oběma konci koberce nekrytá mezera a dokončete čalounění obvodu.
34. Umyjte si ruce a dál viz. body 25 a 26.
35. Nyní přistupte rozvážně zpět k boxu a začněte s čalouněním hran.
36. Pro hladký průběh je nutné vystřihnout v rohu boxu ze strany bočnice jakýsi trojúhelník, který vám umožní koberec přilepit aniž by vznikly neestetické přebytky shrnutého materiálu.
37. S čalouněním začněte v některém rohu. Dobré je nanést lepidlo do všech rohů, obtisknout ho na koberec a v některém rohu začít lepit obvod. Až se dostanete k dalšímu rohu nebude vám díky už obtisknutému lepidlu při nanášení překážet jedena už přilepená polovina rohu a díky tomuto postupu vás to nepotká ani při dokončování. Věřte, že nanášení lepidla stěrkou do rohu, ve kterém je už jedna strana přilepená velmi často obnáší zapatlání už přilepené části. A to je přece škoda.
38. V této fázi nám zbývá dolepit koberec už jen na bočnicích. Tedy jen na rovných, relativně malých plochách. S maximální šetrností vystřihněte tvar bočnice tak, aby ústřižek koberce byl maličko větší. Koberec nalepte. Díky dříve vyrobenému zkosení bočnic vám vznikl manipulační prostor umožňující eliminovat malou nepřesnost střihu. Koberec zároveň získá sklon směrem od přihlížejícího čímž dodatečně maskuje přítomnost spoje. Koberec do této spáry lehce zatlačte (nejlépe tupým předmětem), přebytky opatrně odřízněte ostrým nožem na koberce.
39. Vyřízněte v čalounění otvory pro reproduktor i pro terminál.
40. Je čas zopakovat body 25, 26 a 34.
41. Nejhorší máte za sebou. Připravte si kabel, terminál a konektory Faston. Kabel do konektorů Faston letujte, konektory nasuňte na kontakty terminálu a opět zaletujte. Kontakty zaizolujte smršťovací bužírkou předem nasunutou na kabel. Na konec kabelu, který instalujete na reproduktor naletujte, pokud jimi reproduktor disponuje, konektory Faston. Tím máte připravenou kompletní subwooferovou kabeláž. Při celkovém zapojování dbejte na to aby byla zřetelně označena polarita jednotlivých kontaktů a při konečném zapojení reproduktoru nemohlo dojít k přepólování.
42. Nyní můžete přistoupit k instalaci terminálu a tlumení. Terminál vsuneme do připraveného otvoru, srovnáme a předvrtáme otvory pro vruty. Pokud jsme řezali přesně, čalounění terminál dostatečně utěsní. Můžeme také dotěsnit dosedací plochu terminálu molitanovou samolepící páskou.
43. Konec kabelu určený k připojení reproduktoru vytáhneme otvorem pro reproduktor ven tak, aby s ním šlo manipulovat. Kabel by měl být dostatečně dlouhý aby ho bylo možné pohodlně připojit na reproduktor. Jeho přesah by tak měl být asi 20 cm.
44. Kabel volně ležící na dnu boxu je možné upevnit například tavným silikonem. V tomto nerozebiratelném spoji ale tkví nevýhoda v případě nutnosti demontáže reproduktoru nebo terminálu. Kabel je také možné nechat volně ležet na tlumící desce po její instalaci. Deska kabel dostatečně izoluje od pevných částí boxu a tím eliminuje potenciální klepání kabelu o stěny při provozu subwooferu.
45. Použijeme-li dostatečně silnou desku tlumícího materiálu (cca 5 cm) a instalujeme-li ji v jednom velkém kusu bude na stěnách boxu držet vlastní silou díky tvarové paměti materiálu z něhož je vyrobena. Desku můžeme pro zafixování její polohy místy přilepit Chemoprénem.
46. Nejdříve desku do boxu umístíme tak, aby kryla horní stěnu, zadní stěnu a dno. Pokud je deska příliš dlouhá a ční z boxu ven, zkrátíme ji na potřebnou délku nůžkami. Zbytkem desky pokryjeme zevnitř bočnice boxu. Tyto kusy je dobré přilepit v každém případě. Jsou jen malé a mohly by od stěny odpadnout. Zbytky tlumící desky polepíme také čelní stěnu boxu zevnitř mimo otvor pro reproduktor. Dbáme na to aby kabel pro reproduktor zůstal vysunutý z boxu ven. Srovnáme ho a umístíme pod nebo na tlumící desku. Jsme připraveni k montáži reproduktoru.
47. Box položíme na „záda" a namontujeme reproduktor. Dbáme na to aby reproduktor kvůli zadní sešikmené stěně nespadl. Zkontrolujeme polaritu připraveného kabelu a konektory Faston nasuneme na připojovací konektory reproduktoru. Většina reproduktorů má připojovací konektory označeny znaménky + a - . Před montáží nezapomeneme navléct na kabel izolační smršťovací bužírku.
48. Připojené Faston konektory přiletujeme ke kontaktům reproduktoru. Pracujeme opatrně aby nedošlo k roztavení a odpojení kabelů vedoucích od konektorů k cívce reproduktoru.
49. Po naletování přetáhneme smršťovačku přes konektory a opatrně ji plamenem upevníme.
50. Reproduktor otočíme a zasuneme do boxu. Pootočením ho srovnáme do polohy, ve které bude posléze upevněn. Nejlépe tak aby nápisy na membráně nebyly „vzhůru nohama". Fantazii se ovšem meze nekladou.
51. Po srovnání reproduktoru předvrtáváme postupně jednotlivé otvory pro upevňovací vruty, které by měly mít co největší průměr a plochou dosedací (dolní) část hlavy.
52. Postupujeme tak, že předvrtáme jeden otvor, do kterého volně dotáhneme vrut. Pokračujeme otvorem na protější straně reproduktoru.
53. Po předvrtání všech otvorů vruty dotáhneme. Dotahujeme postupně protější vruty aby reproduktor dosedl na čalounění rovnoměrně. Takto dotáhneme nejdříve vruty tvořící svou polohou kříž. Pak napevno dotáhneme všechny vruty.
54. Jsme téměř hotovi. Postavíme box „na nohy", oprášíme ho a případně vysajeme nebo ometeme zbytky koberce, MDFky a jiné nečistoty z čalouněného povrchu boxu.
55. Uchopíme box do náruče, něžně se s ním pomazlíme, odneseme ho do auta, připojíme k zesilovači a spustíme. Při poslechu mohutných, hutných a hlubokých basů vychutnáváme pocit z dobře vykonané práce.
56. Ráno, když už jsme se konečně trošku nabažili skvělého zvuku, se jedeme pochlubit všem kamarádům s nimiž úspěch našeho díla večer řádně oslavíme.
Nebudete-li příliš protahovat činnost podle bodů 25, 26, 34 a 40 zvládnete celou stavbu boxu za jeden den pilné práce. Nestresujte se. Pracujte raději pomalu a pečlivě. Během práce se průběžně posilňujte. Všechny potřebnosti si pečlivě připravte předem aby se vám nestalo jako mně, že budete s vlasy plnými pilin lítat po obchodech a schánět šest chybějících vrutů. Budete odměněni zvukem subwooferu i vlastními pocity.
zdroj:
http://autoaudio.wsc.cz/ 
